Pořádně si přidržte nos

Minule vlastně žádný pokus nebyl, tak se to snad dnes napravíme. Pokusíme se prozkoumat, jestli existuje nějaké spojení mezi čichem a chutí. Pokus se nejčastěji provádí s jablky nebo bramborami - kdo by ale chroupal syrové brambory. Klidně tedy vyzkoušejte i jiné druhy zeleniny a ovoce. Moje zkušenost ale říká, že vůbec nejlepších výsledků se dá dosáhnout s voňavými ovocnými bonbóny. K pokusu si tedy sežeňte bonbóny různých chutí, které mají stejný tvar i struktur (třeba bonpari).

Nejdříve je na řadě úvodní testování. Vezměte z každého vzorku jeden bonbón. Chutnají stejně, nebo rozdílně? Potřebovali bychom, aby bonbóny v ústech chutnaly stejně, ale měly zřetelně rozdílné vůně. Pokud bonbóny nevidíte, je chuť tou hlavní nápovědou, která vám umožní jednotlivé druhy od sebe rozeznat. Poproste někoho o pomoc – kamaráda, sourozence, rodiče. Někoho, ke komu máte plnou důvěru a u koho nehrozí nebezpečí kanadských žertíků. Nechejte si šátkem zavázat oči, prsty si přidržte nos, abyste jím nemohli dýchat a nabírat vzorky vůní, a nechejte si dát do úst první bonbón. To, co ucítíte, bude pravděpodobně sladká chuť, možná i trochu čehosi trpkého. Určitě ale nedokážete říct, zda cucáte bonbón s příchutí malinovou, jahodovou, citronovou nebo jinou. Nechejte si podávat jednotlivé druhy bonbónů a odhadujte chuť ovoce, kterou mají. Pak si uvolněte nos, abyste mohli volně dýchat. No ale to je rozdíl, viďte. Teď zcela zřetelně rozeznáte, jakou příchuť konkrétní bonbón má. Co je toho příčinou? Náš jazyk má na povrchu nepravidelně rozmístěné receptory pro rozeznávání čtyř chutí – sladké, slané, hořké a kyselé.

Velká většina chutí je svázaná s čichem. Jestliže si nějakým způsobem zneprovozníte čichový orgán, přijdete o značnou část požitku z jídla, které právě pojídáte. Všimli jste si někdy, že vaše oblíbené jídlo chutná úplně jinak když jste nachlazení, když máte rýmu?

Možná i vám rodiče říkali „nejez s otevřenou pusou“. Moment! - jak můžeme nosem vnímat vůni jídla, když jídlo koušeme a zpracováváme se zavřenými ústy? Zkuste si modelový pokus s bonbónem. Zacpěte si noc a cucejte voňavý bonbón. Žádná chuť, nic necítíte. Teď zavřete ústa a uvolněte nos. Bum! Do nosu vás uhodí vůně cucaného bonbónu. Jak je to možné? Zdá se mi, že odpověď na tuto otázku je vcelku jednoduchá. I při jídle je třeba dýchat, tzn. nejenom vdechovat, ale také vydechovat. A právě při vydechování váš dech nasbírá v ústech vůni z jídla a snaží se ji dopravit nosem ven, protože ústa máte zavřená. Takže na začátku jste zabránili, aby vůně vnikla do nosu zvenčí, a ona se do něj nakonec stejně dostane opačnou cestou. Zajímavé je, že i když na nějakou dobu zadržíte dech, stejně dokážete vůni jídla zachytit. Jen si zkuste představit, co se děje když žvýkáte nebo polykáte – vaše ústa mění tvar, vaše hrdlo se při polykání pohybuje, jazyk rejdí v puse sem a tam. Všechno tyto děje způsobují, že se vzduch v ústech pohybuje. Je tedy nasnadě, že jeho molekuly mohou být vnitřními cestami natlačeny do nosu, i když ho máte uzavřený. Jaký závěr vyplývá z dnešního zkoumání? Jídlo bez vnímání vůní není ten pravý požitek. A protože při jídle většinou máme zavřená ústa, vnímáme vůni jídla hlavně při jeho vydechování.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte! 

Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby – i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy.

Lednička a lovci kyselin

Dnes nebudou žádné pokusy, protože půjdeme na lov a to na lov kyselin. Slyšeli jste už někdy slovo kyselina? Kyseliny jsou velmi nebezpečné látky, které dokáží například zničit nebo poškodit jinou látku, se kterou přijdou do styku (například lidskou tkáň) – obecně se takovým nebezpečným říká žíraviny. A my půjdeme kyseliny vyhledávat, lovit, objevovat. To vypadá hrůzostrašně, co říkáte? Kam je půjdeme lovit? Najít bychom je třeba mohli v garáži – kyselina (sírová) je v autobaterii. Kyselinu objevíte v dobře vybavené dílně (chlorovodíková se používá třeba při pájení pozinkované oceli nebo při rozpouštění vodního kamene). My se ale při hledání kyselin podíváme do naší ledničky. Zbystřili jste pozornost? „Co by dělala žíravina v ledničce?“ si asi teď říkáte. Co by tam dělala? No jak uvidíte, v klidu a pohodě čeká, až ji sníte.

Než se pustíme do pátrání, povíme si trochu zjednodušené teorie. Chemikové vám řeknou možná něco v tom duchu, že kyseliny jsou látky, které se samy vzdají vodíkového iontu ve prospěch jiných chemických látek, co se nazývají zásady. Možná se vám tato věta zdá nepochopitelně komplikovaná, ale to, co je v ní popsáno, je naprosto jednoznačná a nejsnadnější metoda, jak rozeznat kyseliny. A proč se jmenují právě kyseliny? Název má původ v latinském pojmenování acidus, což znamená trpký nebo kyselý.  Kyseliny mají trpkou, hořkou, kyselou chuť. Zřejmě jste zbystřili podruhé. Kyseliny a chuť – jak to jde dohromady? Neříkalo se tady náhodou, že jsou kyseliny žíravé? Samozřejmě, že nikdy nebudeme na vlastní kůži testovat kyselinu z autobaterií stejně jako tu v dílně nebo každou jinou chemikálii či jinou neznámou látku, která je na jakémkoliv místě! To by mohlo mít velmi tragické následky. My naše testování opravdu omezíme jen na ledničku, ve které se vyskytuje spousta kyselin. No a nejlepší experimenty jsou ty s jídlem. Nejenže se vždy něco nového dozvíte, ale na závěr můžete ještě udělat dobře bříšku.

Tak milí lovci kyselin – přistoupíme k té zábavnější části dnešního povídání. Pojďme chytat kyseliny. Jak se to dělá? Začněme něčím jednoduchým. Vidíte v ledničce něco, co má trpkou, hořkou či přímo kyselou chuť? Obvykle tam bývají sklenice s nějakou naloženou zeleninou – třeba okurky. No ty jsou ale pěkně kyselé! Při nakládání okurek a jiné zeleniny se totiž používá ocet a to je velmi zředěná kyselina octová. Pokračujte dále na cestě ledničkou a určitě najdete další papáníčko, obsahující ocet – saláty, různé zálivky, přísady do omáček.

Není tam to žluté dole citrón? Zkuste olíznout. Brrrr, ten je ale kyselý! No bodejť by nebyl, když obsahuje kyselinu citronovou. Kyselina citronová je ale i v grepech, pomerančích – a vlastně v každém citrusovém ovoci. Tuto kyselinu najdete také v různých rosolech nebo v konzervovaném ovoci a dokonce a funguje tam jako tzv. konzervant. Co ještě máte v lednici – na dvířkách může být láhev s perlivou vodou nebo džusem. V nealkoholických nápojích ulovíme kyselinu uhličitou – ta vzniká, když se oxid uhličitý rozpouští ve vodě. Blíží se sychravý podzim a vlezlá zima. My se na zimu připravujeme tím, že jíme více ovoce, protože obsahuje vitamín C neboli kyselinu askorbovou. Tuto kyselinu obsahují třeba i rajčata a jiná zelenina. Pokud jste někdy měli v ústech pilulku vitamínu C, víte, že chutná hrozně kysele.

Nevěřím, že v lednici nemáte smetanu. Přečtěte si, co má napsané na víčku – kyselá smetana. Do dneška jste si mohli myslet, že se jmenuje kyselá kvůli tomu jak chutná. Ale teď víte o mnoho víc – ano, jistě – smetana obsahuje kyselinu. Jmenuje kyselina mléčná a vzniká procesem, kterému se říká kysání mléka. To nám to do sebe pěkně zapadá, viďte? Najdeme ji i v jogurtech, tvarohu nebo třeba acidofilním mléku (vzpomínáte ještě na latinské slovo acidus?). Mohli bychom brát do ruky výrobek za výrobkem a v každém bychom zřejmě nějakou tu kyselinu našli. Dokonce i ve zmrzlině a - světe div se – také v čokoládě.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte! 

Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby – i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy.