Chlebové bubliny

Zdravím všechny pokusníky. Zkoušeli jste naši zmrzlinu? Pokud ano, jak vám chutnala? Musím říct, že my jsme se při její výrobě doslova vyřádili. A také jsme experimentovali s mnoha příchutěmi - ochutnali jsme citronovou, jogurtovou a dokonce i paprikovou zmrzlinu. A shodli jsme se, že není nad vlastní zmrzlinu. A jak se vám dařilo přenášet kostku ledu jen pomocí nitě a soli? Řešení je velmi jednoduché: kostku ledu posypejte špetkou soli a hoďte přes ni nit. Posolený led na chvilku na povrchu roztaje a vzápětí hned zmrzne – i s nití. A pak už jednoduše led nití zvednete.

Pokusy s jídlem jsou vůbec velmi zajímavé. Zvlášť pokud ona jídlo patří mezi vaše oblíbená. V tom případě se nemůže vlastně nic špatného stát. Pokus se povede a jídlo sníte, pokus se nepovede a hádejte co – správně, opět ho sníte. A k nejoblíbenější potravině patří odpradávna obyčejný chleba. Je málo vůní na světě, které jsou příjemnější  než vůně čerstvě upečeného chleba.
Teď mě napadla dvě pořekadla. Obě určitě znáte. „Chlebový zákon“  říká, že chléb spadne na zem vždy namazanou stranou.  A „kočičí zákon“ tvrdí, že kočka dopadne vždycky na nohy. No ale co když přilepíme kočce na záda namazaný krajíc? Jak to bude potom? Prosím nezkoušet! Pište jen teoretické úvahy! Jistě vám došlo, že nejde o návod ke skutečnému experimentování a nezačnete se shánět po kočce. Ale stará pravda o namazaném krajíci, to už  je pro pokusnictví zajímavé. Použijte  místo krajíce chleba s máslem kuchyňské prkénko – zjistili jsme, že se chová stejně. Jednu stranu si označte třeba samolepkou  jako namazanou, položte na stůl a pomalu posouvejte přes jeho okraj. V určitém okamžiku „krajíc“ spadne na zem. Opravdu namazanou stranou? Pokaždé? Z jakékoliv výšky? Pozorujte, co dělá váš „krajíc“ za letu.  A určitě přijdete na odpověď, kterou snadno potvrdíte pokusem.

Podívejte se pečlivě na krajíc chleba. Co vás na první pohled upoutá? Díry, mnoho děr. Podle typu chleba mohou být díry velké i malé. Každý krajíc obsahuje značné množství volného prostoru. Abyste měli představu, kolik ho ve chlebu je, vezměte krajíc chleba a smačkejte jej do kuličky. Pravděpodobně vás překvapí, jak malá kulička vznikne!

Jak se všechny ty díry do chleba dostaly? Může za to houba. Ne školní houba, ale houba z rostlinné říše. Kvasnice používané k výrobě chleba jsou totiž vlastně miliony malých mikroorganismů, houbových buněk. Ty napomáhají přeměně mouky na cukr. Při této reakci se uvolňuje oxid uhličitý a alkohol. Když se chleba peče, alkohol se odpaří, ale dokáže přidat chlebu jemně alkoholovou vůni. No a o co jde nám? Právě o oxid uhličitý. Podívejme se na kvasnice v akci. Dejte kávovou lžičku kvasnic do plastového sáčku se stiskacím uzávěrem. Přidejte asi tři lžičky cukru a sáček do poloviny zaplňte teplou vodou (horká voda by mohla mikroorganismy zabít).  Z plastového sáčku vymačkejte co nejvíce vzduchu a uzavřete jej. Sáček položte na teplé místo a pozorujte. Po 5 minutách by se měly začít objevovat první bublinky. Umístěte sáček na teplém místě a čekejte. Pozorujte a každých pět minut zapište (pořiďte nákres), co jste zjistili. Měli byste vidět, jak se vytvářejí malé bublinky. Po hodině by sáček měl být už dost nafouklý. Pracujte bezpečně a opatrně, ať nezašpiníte kuchyni!

Rozdíly mezi jednotlivými druhy chleba dělá samozřejmě také mouka použitá v těstu. Jestliže je těsto pružné, dokáže zachytit více bublinek, chléb je na pohled hezký a světlý. Jestli je těsto méně „natahovací“, pak plyny vyvíjející se při kynutí snadno z těsta unikají. Chléb je hustý, pevný, obsahuje málo bublin. Schválně poproste rodiče o malý rodinný průzkum různých druhů chleba. Ochutnejte je suché, s máslem, sýrem, medem či marmeládou, můžete uspořádat rodinné testování chuti chleba.

A na závěr ještě jeden malý úkol pro vás. Několikrát jsme se pokoušeli zjistit hustotu chleba. Naše pokusy selhávaly.  Zvážení jsme samozřejmě zvládli. Ale jak zjistit objem chleba? Poraďte nám a napište na naše adresy: KMD při ZŠ, Slezská 773 nebo emailem na info@kmd-trinec.cz.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!

Libo-li zmrzlinu aneb zmrzlina doma a za pět minut

Legendy praví, že jedním z prvních lidí, kteří si pochutnávali na čemsi podobném zmrzlině, byl římský císař Nero.  Jeho otroci měli za úkol nosit z hor sníh, ten pak byl používán k podchlazování smetany, a tedy  k výrobě zmrzliny. Ale prapůvod zmrzliny můžeme vystopovat ještě dříve – v 6. stol. př. n. l.  si zámožní řečtí kupci nechali posílat sníh a led a ochucovali je šafránem nebo ovocem. K milovníkům antické zmrzliny patřil i vojevůdce Alexandr Veliký nebo lékař Hippokrates.

Pojďme si tedy spolu připravit zmrzlinu podle receptu císaře Nera. Co budeme potřebovat? Mléko, misku, moučkový cukr, granko (já mám nejraději čokoládovou zmrzlinu), sníh, sůl, kelímek od velké hořčice a čtvrtlitrový igelitový sáček se stiskacím uzávěrem (ten seženete v papírnictví – 10 sáčků  za 7 korun).

Do misky nalijte asi 1 dcl mléka, přidejte kávovou lžičku cukru a asi tři kávové lžičky granka. Vše dobře promíchejte a nalijte do sáčku. Uzavřete, přitom se pokuste ze sáčku vytěsnit co nejvíce vzduchu. Teď si připravíte mrazicí směs. Zaplňte kelímek od hořčice drceným ledem a přidejte asi pět polévkových lžic soli. Do ledové směsi vložte sáček, ve kterém máte mléčnou směs na zmrzlinu, a začněte kelímkem třepat. Asi po 90 sekundách budete muset doplnit ledovou tříšť, přidat dalších pět lžic soli a znovu protřepávat, je dobré použít rukavice, protože na povrchu kelímku se začne tvořit námraza, teplota sněhosolné směsi může totiž klesnout až pod – 10°C! Po dalších 90 sekundách protřepávání by mohla být zmrzlina hotová. Zkuste hmatem, jestli je hmota v sáčku dostatečně tuhá. Pokud ne, bude třeba opět doplnit tříšť a sůl a postup opakovat. Jestliže se vám zdá zmrzlina hotová, sáček pečlivě omyjte proudem vody (kdo by chtěl zmrzlinu se slanou příchutí?), jeho obsah vysypejte na talířek a mně nezbývá než popřát dobrou chuť! Pokud budete dělat onu zmiňovanou narozeninovou párty někdy v červenci, je jednodušší si ji asi koupit v cukrárně. Ale co si budeme povídat – vlastnoručně vyrobená chutná lépe.

Co se stalo? Sůl smíchaná s ledem způsobila tání sněhu. To známe –  solí sypeme namrzlé chodníky a chůze je pak bezpečnější. Aby led mohl tát, musí odebírat teplo okolním tělesům, ochlazuje je. A to se právě děje, když vyrábíme zmrzlinu. Tající ledová tříšť odebírá teplo mléku  a to mrzne. Sůl totiž sníží teplotu tání tříště – čím víc soli, tím nižší teplota tání. Led vzniká z vody při teplotě 0°C. Ale pokud je ve vodě 10% soli, zamrzne voda až při – 7°C.  A dvacetiprocentní  roztok soli ve vodě je kapalný ještě za teploty – 15°C!

Víte, co se stane, když na talířek nalijete trochu vody, do ní postavíte sklenici a vše dáte na mráz? Sklenice samozřejmě přimrzne k talířku. Vsaďte se s kamarádem, že umíte  přimrazit sklenici k talířku v pokoji! Věřím, že tušíte, jak na to. Samozřejmě, že vám pomůže schopnost soli snižovat teplotu tání ledu. Na talířek nalijte trochu vody, do sklenice dejte sníh (nebo ledovou tříšť), přidejte přiměřené množství soli (10 – 20% objemu sklenice), rozmíchejte a postavte do kaluže v talířku. Pár desítek sekund vytvoří na talířku vysloveně arktické prostředí a oba předměty k sobě přimrznou.
Chybí vám úkol? Tady je. Dokážete přenést kostku ledu z jednoho talíře na druhý, aniž byste se jí dotkli rukama? Napovím, že k velmi originálnímu řešení potřebujete pouze špetku soli a nit.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!

Jak se oblékají vědci? A jak vy?

Má věda něco společného s módou? Určitě ano. Vždyť mnoho nových materiálů vzniká  ve vědeckých laboratořích, které fungují při  každé textilní firmě. Ale hodně převratných vynálezů, které se uplatňují v oděvním průmyslu, se zrodilo i v tajných laboratořích vojáků nebo v kosmickém výzkumu.

Přemýšlíte nad tím, co si oblékáte? Podívejte se kolem sebe, když je léto. Lidé si oblékají lehké šaty, méně teplé a ve světlých barvách, zatímco tmavé barvy jsou populární v zimních měsících.  V žádném případě se nejedná o nějaký módní výstřelek. Chcete znát vědeckou příčinu rozdílu v zimním a letním oblékání? Tmavé barvy lépe pohlcují  tepelné záření, které na Zemi posílá Slunce, zatímco světlé barvy světlo  odrážejí a to  způsobuje, že tepelné záření proniká k našemu tělu obtížně. Tahle fyzikální zákonitost platí pro všechna tělesa – pro domy, auta a tak.  Vyzkoušejte si, na kolik je bílé auto v létě chladnější než černé!

Abyste si tento jev mohli ověřit, proveďte následující jednoduchý pokus. Natřete vnější stěny jednoho ze dvou plastových kelímků černou barvou. Do obou kelímků vlijte stejné množství vody o téže teplotě. Kelímky postavte pod lampu a nechte na ně svítit žárovku. Mějte po celou dobu pokus pod kontrolou, aby nedošlo při použití  silnější žárovky k roztavení kelímku, nebo k nějaké vážnější nehodě. Už po čtvrthodině  zahřívání i bez teploměru pocítíte, že v jednom z kelímků je voda teplejší. Ve kterém?

Druhý pokus bude z jiného soudku, ale také při něm využijete jednu část oblečení. Dělali jste už pokus s ponožkami? Nemyslím ten, který se dělá kamarádům, když spí s ponožkami, co byly celý den na noze! Jednu z ponožek namočte do vody a v rukách dobře vyždímejte tak, abyste ji zbavili přebytečné vody.  Pak si na jednu nohu natáhněte ponožku suchou a na druhou tu namočenou a vyždímanou. Pokus se lépe provádí na sluníčku, ale ne na tom zimním. Takže místo sluníčka použijeme radiátor ústředního otopení – sedněte si na židli a nohy natáhněte k topení. Po chvíli postřehnete rozdílné pocity vnímané každým z chodidel. Dokážete svoje pocity popsat a napsat nám je?
 
Látky se mohou vyskytovat v jednom ze tří skupenství. Například kapalná voda může zmrznout na pevný led, nebo se odpařit. Vypařování probíhá za každé teploty. Když necháte vodu v otevřené nádobě v místnosti, po nějaké době se odpaří. Nevěříte? Je jednoduché se přesvědčit. Stačí trocha vody v misce, kterou postavíte na klidné místo. Záleží na množství vody a teplotě okolního vzduchu, ale určitě dříve nebo později se vypaří.

Když se kapalina vypařuje, její hladina se ochlazuje. Teplo z radiátoru odpařuje vodu z ponožky stejně jako slunce z prádelní šňůry. Teplo, které vydává tělo, urychluje proces vypařování. Ponožka schne rychleji, přitom odebírá teplo noze a ta se při schnutí ponožky ochlazuje. Takže vlastně díky vypařování máme pocit větší svěžesti.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!

Je studené opravdu studené a teplé teplé?

Brr, to je zima, říkáme si, když se v zimě ráno probudíme, na teploměru mínus dva stupně a venku sníh. Víte o tom, že teplo a zimu vnímá každý člověk trochu jinak? A že dokonce i vy sami můžete tutéž teplotu jednou cítit jako chlad a podruhé jako teplo? Umět zvládat nízké teploty může být do značné míry jednak věc dědičných dispozicí, ale také věc cviku, tréninku, otužování.  Určitě máte mezi sebou spolužáky, kteří už brzy na jaře vytahují ze skříní kraťasy a na podzim chodí v triku, když vy už saháte po zimních bundách. A možná jste viděli v televizi o Vánocích plavce potápějící se u Národního divadla v Praze do Vltavy.

Myslíte, že vy dokážete jistě rozeznat, co je teplé a co je studené? Pokusím se vás přesvědčit o opaku. Nachystejte si tři misky. Do levé nalijte teplou vodu, do prostřední vlažnou a do pravé studenou. Ponořte na chvíli levou ruku do levé misky a pravou ruku do pravé misky. Pak obě ruce ponořte do prostřední misky. Co pozorujete? Vnímají vaše ruce teplo stejně, nebo každá ruka jinak? Dokážete výsledek pokusu nějak rozumně vysvětlit?

Už jste si všimli, že když pijete teplý čaj, první doušky se zdají být vždy teplejší  než poslední? Vůbec nerozhoduje, jestli čaj pijete velmi rychle nebo pomaleji. Co myslíte, je to proto, že si ústa na teplotu nápoje zvyknou, anebo proto, že nápoj u dna je chladnější? Přiznávám, moje otázka není zcela seriózní. Na vysvětlení se totiž podílí oba faktory. V každém případě jsou vrchní vrstvy kapaliny vždy teplejší než spodní. Tento jev si  můžete prověřit jednoduchým pokusem, kterému říkáme podvodní sopka. Pokus jsme předváděli v květnu v televizi. Malou lahvičku s pár kapkami inkoustu naplňte horkou vodou a na její hrdlo připevněte provázek. Do velké nádoby nalijte do tří čtvrtin studenou vodu a do této nádoby pomocí provázku  spusťte malou lahvičkou s obarvenou horkou vodou.  Zabarvená voda stoupá k hladině a postupně obarvuje horní vrstvy vody. Proč? Teplá voda má menší hustotu než studená. To věděl už pan Archimédes. Pokud se vám podaří dobře „trefit“ teploty teplé i studené vody, probíhá jev velmi efektně, a budete-li mít po ruce foťák, získáte krásné fotky. Co myslíte, bude jev fungovat i naopak? Vyzkoušejte. V mrazničce nechejte například v kelímku od jogurtu zmrznout obarvenou vodu, led pak položte na hladinu v nádobě s vlažnou vodou. Jak bude pokus probíhat? To nám napište sami!

Neobjevili jste v mrazáku náhodou ledové kostky? Pokud ano, vyzkoušejte ještě jeden jednoduchý pokus. Několik kostek ledu dejte do ubrousku a poproste dospělého, aby je rozdrtil třeba paličkou na maso. Rozdrcený led dejte do PET láhve a uzavřete víčkem. Led v láhvi pořádně protřepejte a položte na stůl. Co se stane? To neprozradím. Ale vysvětlím, proč se tak stane. Led v láhvi sníží teplotu vzduchu a zmenší jeho objem.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!