Kohoutek, slepička a kindervajíčko

Kohoutek a slepička šli spolu do obory na jahody. Nejdříve našla jahodu slepička a dala půlku kohoutkovi. Pak našel jahodu i kohoutek, ale protože byl lakomý, sezobl ji celou sám. Jahoda to byla veliká, a tak se kohoutek začal dusit: „Slepičko, slepičko, dej mi vodu!" Slepička honem utíkala ke studánce. Jen se jí peříčka čepýřila. No určitě tuhle pohádku všichni znáte. A také víte, že všechno dopadlo dobře. Slepička vodu přinesla, dala kohoutkovi napít, a tak ho zachránila a vyléčila ho z lakotnosti.

Ale já mám pro vás jiný „slepičí“ problém? Víte, jak se pozná staré vajíčko od čerstvého? Ono totiž není nic příjemného rozklepnout do připravovaného jídla zkažené vejce – tzv. pukavec. Komu se to už stalo, ví, o čem je řeč. Abyste předešli podobným těžkostem, postačí jen sklenice s vodu a to vajíčko. Pokud ponoříte do sklenice čerstvé vajíčko, klesne ke dnu, 2 – 3 týdny staré vajíčko bude stát kolmo. (Vyzkoušejte si). A proč? Vajíčko při stárnutí totiž vysychá a zvětšuje se v něm vzduchová bublina.

Když už jsme si nachystali sklenici s vodou, využijme ji ještě jednou. Určitě víte, že uvnitř kindervajíčka je malá plastová schránka. Vhoďte ji do sklenice s vodou. Co udělá? Potopí se? Plave na hladině? Nebo se vznáší? Teď ji vytáhněte, otevřete, vhoďte do ní pár zrníček rýže, znovu zavřete a položte na hladinu vody ve sklenici. Postup stále opakujte a pozorujte, co se děje, když postupně přidáváte rýži.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!
Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!

Šach, mat a pat

Kdysi jsem často hrával šachy. Teď už nemám kdy, ale občas zalistuji v šachové literatuře. Nedávno jsem si takhle připomněl příběh, jak prý šachy vznikly. Možná ho znáte... Bylo to v Indii za panování přísného monarchy Kerama. Jeho vláda brzy přivedla dříve bohatou říši do veliké bídy. Keram si nenechal nikým poradit a nikdo mu nesměl odporovat. Našel se však jeden chytrý člověk, který přišel na vtipný způsob, jak králi naznačit, že je nutné opřít se i o své poddané. Vymyslel šachy a naučil je monarchu hrát. Zasvětil ho i do jejich symbolického významu, a tak Keram pochopil, že král ve hře nemůže učinit ani jeden krok bez podpory svých pěšců, věrných poddaných.

Nejzajímavější část příběhu je však v tom, jakou odměnu chytrý Sissa žádal: jedno zrníčko pšenice za první políčko, dvě zrníčka za druhé, osm za třetí, šestnáct za čtvrté,...zkrátka za každé další políčko dvakrát tolik než bylo na předchozím. Zkoušel jsem spočítat, kolik zrníček to celkem bylo, ale můj počítač byl proti. V chytrých knihách jsem se ale dočetl, že množství zrnek na posledním políčku by vyplnilo krychli o hraně dlouhé asi 7,5 km! Tak to mě fakt překvapilo. Zvlášť když jsem si představil, jak dlouhá by musela být velbloudí karavana, která Sissovi převážela pšenici – velbloud uveze 140 kg nákladu, v karavaně zabere 5 m. Velbloud za velbloudem, karavana by byla dlouhá neuvěřitelných 11,5 miliardy kilometrů!
Teď mě tak napadá: jak je asi těžké jedno zrníčko pšenice? A jaký má objem?

Možná vám bude následující pokus připadat, že sem nepatří. Má ale s předchozím příběhem něco málo společného. Co myslíte, je možné složit list papíru formátu A4 osmkrát? Přeložte papír poprvé, podruhé – teď je papír ve čtyřech vrstvách. Složte ho ještě jednou a dostanete osm vrstev, pak šestnáct, pro sedm přeložení bude třeba už 128 vrstev, což je téměř nemožné provést i s velkým úsilím, obrovskou silou a velmi tenkým papírem. Kdyby se vám podařilo složit jeden list papíru čtyřiadvacetkrát, dostali byste přes 16 tisíc přeložených stránek - to odpovídá hromadě vysoké asi 526 metrů. Nepřipomíná vám to onen příběh o šacjových políčkách a pšenici?

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!

Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy! 

 

Kdopak mi to upíjí limonádu?

Zase se mi zdá, že mi někdo upíjí ze skleněné lahve limonádu! Mám podezření na bráchu. Počkej, já tě dostanu! Postavil jsem láhev na stůl a fixem jsem vyznačil výšku hladiny. Limonáda je nejlepší vychlazená – šup s ní do lednice.Možná jsem to dělal zbytečně, brácha odjel na pár dnů k babičce. A já si na tu láhev vzpomněl až za pár dní. Ale co to? Brácha je pryč a hladina v láhvi je pod ryskou! A fčil mudruj. Asi se budu muset bráchovi omluvit. Vždyť je to přece jasné! Voda při ochlazování přece zmenšuje svůj objem, má větší hustotu!
Zkuste pokus zopakovat, ale místo skleněné lahve použijte PET láhev. Bude pokus probíhat stejně? Svá pozorování zapište a pošlete nám je. Připojte nákresy nebo fotografie.

Z jednoduchých, v domácnosti celkem běžných pomůcek, si můžete vyrobit primitivní fontánu. Naše fontána bude pracovat na principu podtlaku – jestliže je v uzavřené nádobě tlak menší než okolní tlak atmosférický, hovoříme o podtlaku. K uskutečnění pokusu budete potřebovat dvě sklenice s víčkem na závit (menší vejde do větší), vodu, plastové trubičky, trubičku od tuhy z propisky, tavnou pistoli (v nouzi pomůže i plastelína) a potravinářskou barvu. Ve víčku větší sklenice opatrně uděláme otvor tak, aby jím těsně prošla hadička. Okolí hadičky dobře utěsníme. Totéž provedeme s víčkem menší sklenice (tady je vhodnější místo hadičky použít trubičku od tuhy z propisky). Menší sklenici naplníme vodou obarvenou potravinářskou barvou a vložíme ji do větší sklenice, kterou pečlivě uzavřeme víčkem. Hadičkou ve víčku velké sklenice se pokusíme odsávat vzduch a pozorujeme, co se děje.

Při odsávání vzduchu z větší sklenice se v ní vytváří podtlak. V menší sklenici se ale tlak nemění, což způsobí vystřikování vody „tryskou“ fontánky. Fontánka stříká, dokud se tlaky v obou sklenicích nevyrovnají. Dalším odsáváním vzduchu se fontánka opět rozstříká.

Vhodné je pod víčky vyrobit těsnění (igelit, guma apod.). Hadička ve víku větší sklenice musí být stále uzavřená (ústy nebo speciální tlačkou), jinak se tlak ve větší nádobě okamžitě vyrovná s atmosférickým. Pokus je dobré provádět ve dvojici – jeden odsává vzduch, druhý pozoruje. Pokud experimentujete dva nebo více, dbejte na hygienu při práci s hadičkou (není vhodné, aby více lidí foukalo jednou hadičkou). Jak se dá takové zařízení využít? Najdete nějakou praktickou činnost, při které se něco podobného používá?

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!

Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!

 

Nepoctivý hospodský

Do hospody Na Růžku obvykle nechodíme. S místním hospodským máme totiž špatné zkušenosti. Jenže po cestě z tréninku jiná možnost občerstvení není. Tuhle jsme se tam po dlouhé době stavili na minerálku. Hospodský ji přinesl, ale už po prvních doušcích se nám něco nezdálo: „Kluci, to není perlivá minerálka, to je obyčejná voda!“ Ale dokažte to hospodskému! Od vedlejšího stolu se ozval nenápadný člověk: „Kdybyste byli debrujáři, věděli byste, jak na to! Vzal ze stolu solničku a nasypal pár zrnek do jedné sklenice. A nic. „Pane hostinský, přineste mi taky jednu minerálku, ale v originální lahvi!“ Tentokrát minerálka opravdu zašuměla. A co vy? Dokázali byste si poradit? Našli byste i jiná řešení?

Experimentujte sami! Připravte si jedno syrové vajíčko, sklenici, vodu a sůl. Ponořte vajíčko do vody ve sklenici. Zůstane na dně (pokud je tedy čerstvé). Co se stane, když do vody budete přidávat sůl? Zkuste vysvětlit, proč se vajíčko tak chová. Kdybyste byli kapitánem lodě, znali byste tento jev, protože vaše loď by se v mořské vodě ponořovala jinak než ve sladké vodě. Znáte nějaký podobný pokus?

V hodinách zeměpisu jste možná slyšeli o Mrtvém moři. Divný název, že? Napadlo vás proč se moře právě tak jmenuje? Zvlášť když se prý v něm nedá vůbec utopit! Jak je to možné? Je to záhada, nějaký trik, či hříčka přírody? Vysvětlení je velmi prosté a k jeho pochopení stačí pročíst si jen pár kapitol z učebnice fyziky pro sedmý ročník.
Nejdřív ale troška zeměpisu. Mrtvé moře leží v Jordánsku a víc než moře je to jezero, protože není spojeno s žádným oceánem. Voda do něj pouze přitéká. Je 75 km dlouhé a široké 6 až 16 km. Pozoruhodné je mj. i tím, že je to nejníže položené místo na světě - leží 400 metrů pod hladinou světového oceánu.
Voda v Mrtvém moři má velkou hustotu, obsahuje více než 27 % solí. Ve srovnání se slaností moří a oceánů ( 2 – 3 %) je to opravdu dost značný rozdíl!
V tak husté kapalině není možné klesnout ke dnu. Hustota našeho těla je totiž výrazně menší než hustota vody v Mrtvém moři, a proto se podle Archimédova zákona, který si jistě teď všichni zopakujete, nemůže člověk v Mrtvém moři potopit. Je logické, že v takových podmínkách nemá šanci na přežití žádný živý organismus. Proto se tomuto moři říká Mrtvé. Díky vysokému obsahu solí má jeho voda léčebné účinky.

Pozorujte, kreslete, zapisujte, mailujte. A hlavně se u pokusů dobře bavte!

Žádný pokus nedělejte bez přítomnosti dospělé osoby - i zdánlivě velmi jednoduchý pokus může nadělat spoustu neplechy!